Kdo by nechtěl mít byt či chalupu vypadající jako ze žurnálu, vymalovaný jako ze škatulky a takový, aby nám jej sousedé záviděli… Bohužel ale některé z nás trápí řada problémů, které nás v souvislosti s nemovitým majetkem občas překvapí. Vše se ale dá s odbornou radou vyřešit. Ať už se jedná o promáčené zdi, zakouřené prostory či zvětralou omítku, obrátili jsme se pro radu na pana Miroslava Koubka, odborného poradce společnosti Barvy a laky Hostivař.
Jak tedy problematické prostory upravit tak, abychom problém vyřešili a příští malování si tak co nejvíce usnadnili?
Mezi nejčastější problém chalup a venkovských či kamenných stavení patří vlhké zdi. Chceme-li, aby zeď v budoucnu nehyzdily ošklivé skvrny od vody či olupující se omítka, je nutné zjistit a odstranit příčinu vlhkosti. Pokud nejsou škody na stěně příliš velké, doporučuje pan Koubek nejprve odstranit starou omítku, poté použít sanační maltu a sanační štuk (prodává se jako hotová hmota) a přemalovat. Zároveň také upozorňuje na to, že sanační omítka musí schnout déle než ta klasická (vrstva o tloušťce 1 mm schne 1 den) a teprve po jejím úplném vyschnutí ji můžeme natřít. Na tento druh omítek bychom také neměli používat disperzní barvy. Sanační omítka má totiž větší póry, aby ji případná vlhkost neponičila, ale prostupovala omítkou do volného prostoru. Použijeme-li na takovýto druh materiálu disperzní barvu, ucpeme póry a případné vlhko způsobí, že původní skvrnu budou ještě větší a celá naše práce tak přijde vniveč. Vhodným druhem barev jsou v tomto případě paropropustné nátěrové barvy, pan Koubek doporučuje Remal, který splňuje kritéria pro průnik vodních par a ve srovnání s drahými silikátovými nátěry je také výrazně levnější.
Sousedům vytekla pračka, na stropě vedle komína prosvítají dehtové skvrny, zeď pod starou zářivkou je zažloutlá, omastek hyzdí stěny kolem sporáku… Všechny tyto problémy mají společného jmenovatele – prolínání (protečení). Co s tím? Stejně jako u vlhkých zdí je nejprve třeba najít příčinu – doporučit sousedům lepší těsnění, opravit či vyčistit komín, vyměnit staré zářivky za nové… Než se pustíme do oprav, měli bychom skvrnu pořádně vysušit a poté dané místo oškrabat až na omítku. Poté bychom měli problematické místo ošetřit neutralizační solí (např. Sanal nebo Telsal) a nechat uschnout. V případě potřeby můžeme postup zopakovat a poté přemalovat vnitřní nátěrovou barvou. I tak se může stát, že problém bude urputnější a skvrna se objeví znovu. Pak je třeba použít izolující nátěr, např. syntetickou nebo nitro bílou barvu, která skvrny odizoluje. Protože jsou obě barvy poněkud mastnější, doporučuje do nich pan Koubek přidat trochu saponátu na mytí nádobí (1 dl na 1 l barvy), který mastnotu stáhne.
I když se legislativa snaží české kuřáky jejich neřesti odnaučit, řada z nás si svůj nešvar užívá právě v pohodlí svého domova. Výsledkem jsou pak zažloutlé skvrny od nikotinu v tabákovém kouři na zdech. Zbavíme se jich podobně jako skvrn od protečení – povrch nejprve oškrábeme, poté použijeme neutralizační sůl (Sanal nebo Telsal), penetraci a přemalujeme klasickou vnitřní nátěrovou barvou. Milovníky domácí pohody za doprovodu praskajícího ohně v krbu často trápí podobný problém – skvrny od kouře. Ty odstraníme pomocí slabého mýdlového roztoku a pak už můžeme bez obav malovat bílou nebo natónovanou barvou – např. Remalem.
Daleko urputnějším problémem bývají plísně. Ve vnitřních prostorách se nejčastěji setkáme se dvěma druhy – černá (klasická, běžnější) a hnědá (je úpornější, její odstranění nám zabere mnohem víc práce). Stejně jakou ostatních domácích „nešvarů“ musíme i zde zjistit příčinu – nejčastěji se plísně objeví ve chvíli, kdy z jakéhokoliv důvodu rapidně vzroste vlhkost v místnosti. Může se to stát třeba při výměně oken – ta nová sice těsní mnohem lépe než stará, ale zmenší cirkulaci vzduchu v místnosti, čímž se vytvoří příhodné podmínky pro vznik plísní. Ty se pak nejčastěji objevují v rozích a koutech, kde se vlhkost sráží nejvíce. Ideální by samozřejmě bylo zamezit jejich výskytu hned v prvopočátku, protože spóry se šíří vzduchem, ale to se nám ne vždy podaří. Nalezneme-li v našem království přeci jen nepříjemnou tmavou skvrnu, nevyhneme se odstranění omítky za mokra až na cihly tak, abychom odstranili i zárodky plísní (pokud se nám to nepodaří, plíseň si po čase opět najde své původní místo). Pokud povrch nelze oškrábat (např. beton), je třeba jej očistit za pomoci malířské škrabky za mokra. Poté je vhodné použít desinfekční a likvidační prostředek na plísně a vnitřní nátěrovou barvu s protiplísňovou ochranou. Na tento druh prostorů je vhodný např. Remal protiplísňový, který obsahuje protiplísňové prostředky, ale i přesto je vysoce paropropustný a vysoce bílý. Pak už bychom měli myslet jen na dobré odvětrávání místnosti, aby nás plíseň po čase nepřekvapila znovu.
Staré zástavby často trápí kromě vlhka také zvětralé omítky. Ani zde se nevyhneme zjišťování příčiny – tou nejčastější je opět voda. Dostane-li se pod omítku, časem v ní „vykvete sůl“ (tzv. sanitr). Úplně nejlepším řešením je pak omítku kompletně odstranit a udělat novou jádrovou a poté štukovou anebo ještě lépe sanační maltu nebo štuk. Někdy ale k takto radikálnímu řešení přistoupit nemůžeme. Pak je dobré alespoň postižené místo oškrabat, použít neutralizační sůl a natřít paropropustnou barvou (např. Remal). Problematická místa je dobré i v budoucnu podrobovat pravidelné prohlídce.
Dnes je moderní vlastnit alespoň malý rodinný domek na periferii. Právě v těchto domech jsou často stropy v místnostech pod půdou tvořeny sádrokartonem, který je na první pohled rozeznatelný od okolních zdí. Jak sjednotit barevnost a povrch tak, aby různorodost materiálů nebyla na první pohled patrná? I zde má pan Koubek řešení – stačí použít penetraci, která zvýší přilnavost povrchu. Jako druhou vrstvu můžeme použít fasádní barvu Barlet ve dvou vrstvách. Obsahuje drobný křemičitý písek, který povrch přiblíží štukové omítce. Použijeme-li na takto připravený povrch klasickou vnitřní nátěrovou barvu, nebude na první pohled patrné, že strop a zdi jsou z jiného materiálu. Pokud chceme mít ve výsledku zeď hladkou jako zrcadlo, použijeme Remal na sádrokarton, který je přizpůsoben speciálnímu sádrokartonovému povrchu vyšším obsahem disperze.
I dnes je stále ještě moderní zakrývat případné nerovnosti stropu polystyrénovými podhledy. K tomuto řešení přistupujeme nejčastěji v panelových domech, u nichž si stavitelé s nějakou tou nerovností hlavu nelámali. Podhledy vydrží krásné přibližně 3 roky. Po tento čas jsou pokryty speciální antistatickou vrstvou, která odpuzuje prach a nečistoty. Po čase ale tato vrstva přestane fungovat a bělost polystyrénu je tak třeba obnovit. V případě malování podhledů odborníci nedoporučují povrch umývat, protože nečistoty neodstraníme ze všech výlisků. Ideální je největší nečistotu lehce omýt a poté použít vhodnou barvu. Tou zakryjeme nečistoty, prasklinky i případné chybné výlisky. Jakou barvu bychom na tento druh materiálu měli použít? Vhodná je matná barva s vysokou bělostí – např. Remal sněhobílý, profi či sádrokarton. Strop pak má přirozeně bílou, matnou barvu, takže na první pohled není poznat, že se jedná o umělý materiál. Práce s barvou je daleko rychlejší, vezmeme-li si jako pomocníka malířskou štětku. Krouživými pohyby v zápěstí docílíme toho, že se barva dostane i do těch nejsložitějších nerovností.
Související články:
Typy na jarní malování