V tomto článku jsou umístěny různé návody a triky, které byly použity při stavbě krbu na zahradě panem Jaromírem Šigutem. Krb budoval sám ve volných chvílích na přelomu tisíciletí, tedy v letech 2000 až 2001. Text jsme nechali záměrně autentický, tak jak jej sám autor v průběhu stavby krbu zaznamenal.
K dopravě dýmu z malého ohniště do udící komory slouží kouřovod, který by měl mít délku nejméně 1,5 metru. Tato délka je důležitá, neboť při velmi krátkém kouřovodu by docházelo k nadměrnému zahřívání masa v udírně, a to by se mohlo velmi snadno spálit. Při velmi dlouhém kouřovodu by zase dým vcházející do udírny byl tak studený, že by maso neohřál.
Úspěch při uzení masa tak spočívá také v materiálu, ze kterého je kouřovod vyroben. Kouřovod tvořený kameninovou rourou má nevýhodu dlouhého vyhřívacího času, ale po svém vyhřátí je stabilnější ve výkyvech teploty. Termoregulace udírny je tedy horší, neboť i při okamžitém odstavení ohniště je zde ještě velmi dlouhý setrvační čas, ve kterém kouřovod chladne. Na druhou stranu se nemusí udírna tak bedlivě "hlídat" proti přehřátí, neboť vzestup teploty v ohništi se v udírně projeví až za delší dobu.
Kouřovod tvořen hliníkovou (plechovou) rourou má tu výhodu, že termoregulace udírny je prakticky okamžitá, bez setrvačních zpoždění, a maso se tedy nemusí vytahovat z udírny, aby se zachránilo, stačí pouze přivřít přívod vzduchu do malého ohniště nebo jej vyhrábnout. Na druhou stranu se taková udírna musí více hlídat, neboť velmi snadno dojde ke spálení masa i při chvilkovém náhodném zahoření dřeva v ohništi.
Já jsem vzhledem k prostorovým možnostem zvolil kouřovod hliníkový, neboť lze dobře tvarovat, a i na malém prostoru lze "natáhnout" pomocí různých kliček do patřičné délky. Malé ohniště tedy může být blíže udící komoře, než by tomu bylo např. při kouřovodu kameninovém, který se většinou umísťuje do země a ohniště je pak ve větší vzdálenosti od udírny. K chlazení kouřovodu a dýmu v něm místo okolní zeminy slouží zdivo, ve kterém je kouřovod usazen.
Kouřovod udírny je tvořen hliníkovým krkem, který je velmi dobře ohebný a lze snadno uzpůsobit do požadovaného tvaru.
Vrchní část kouřovodu musí být umístěna nad rámeček krbové klapky, který bude tvořit dno udící komory. Na fotografii musí být umístěn tedy výše.
Spodní část kouřovodu je umístěna nad šikmou plochu do zadní části malého ohniště.
Železný překlad, který bude tvořit opěru pro zeď kouřovodu nad malým ohništěm, je pro větší celistvost uchycen do boku velkého ohniště.
Kouřovod jsem po té zazdil, přičemž jsem neustále uzpůsoboval jeho tvar dle potřeby zdiva. Ovšem nesměl být nikde prudce zlomen, musely být všude zachovány oblé přechody, a to jak z důvodu dobrého tahu kouře (viz. výše), tak také z důvodu snadného vymetání sazí.
Kouřovod jsem zazdil zdivem. V těsné blízkosti kouřovodu byly vzhledem k vysoké teplotě použity šamotové cihly a šamotová malta, ve vzdálenějším okolí pak normální cihly a normální malta.
Zdivo, ve kterém je kouřovod zazděn, bylo pomocí překladových kapes spojeno se zdivem, které tvoří pravou obezdívku velkého ohniště.
I v případě rozpadu hliníkové roury, např. v důsledku vysoké teploty, zůstane ve zdi kouřovod zachován, a to ze šamotu.
Vrchní konec kouřovodu jsem musel utěsnit hadrou proti nečistotám při zazdívání. Kdyby se do něj dostala malta, jen těžko by se odstraňovala vzhledem k jemnému žebrování kouřovodu.
Konečné opracování vrchní části kouřovodu. Takto čistý a lesklý kouřovod už nikdy nebude. Toto je poslední pohled.
Vyvedení kouřovodu v udící komoře. Je umístěn dole u dna v zadní pravé části. Toto umístění není náhodné, má vliv na cirkulaci kouře v udírně.
Detailní pohled na jemné žebrování kouřovodu. Díky němu lze kouřovod výborně tvarovat do požadovaného tvaru, ale také natáhnout nebo smrsknout do požadované délky
Autorem článku je Bc. Jaromír Šigut
Zdroj: www.sigut.cz/krb.htm
Související články:
Stavba krbu - I. díl
Stavba krbu - II. Díl
Stavba krbu - III. Díl
Stavba krbu - IV. Díl